Sbor Bratrské jednoty baptistů v Chebu

   „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ 1. Tes 5, 11

Strhující životní příběh pana Allena Buchanka

Audio

{mp3}buchanek12{/mp3}

Záznam svěděcví naleznete zde:   www.bjbch.laicz.com/s/buchanek12.mp3


Vytržení z ohně - upoutávka

Allen Buchanek

 Allen Buchanek měl 19 let, když se ocitl v plamenech při požáru naftové rafinerie. Právě se vracel domů z basebalového zápasu. V autě, které se blížilo k hustým oblakům plynů nad dálnicí, byla i jeho přítelkyně Judith. Když začali projíždět domnělou mlhou, nastala exploze a plameny dosahovaly výšky sto metrů. Auto zastavilo a nedalo se nastartovat. Plameny byly okolo auta i uvnitř. Jejich těla hořela.

Po převozu do nemocnice upadl na tři dny do komatu. Během těchto dní Judith zemřela právě na své 21. narozeniny. Lékaři oznámili jeho rodičům, že Allen nemá naději na přežití. Houstonské televizní stanice a noviny sledovali jeho stav několik týdnů. Allen se z kómatu dostal. Když doktoři viděli, že se Allenovi daří překonávat trauma, těžké infekce, přiotrávení, zápal plic a ztrátu kůže, rozhodli se pro něj udělat něco víc než jen tišit bolest.

Během šesti měsíců se podrobil dvanácti operacím a transplantacím kůže. Při sedmé operaci mu přestalo být srdce a nastala klinická smrt. Po sedmi minutách se Allen opět vrátil k životu. Při další operaci mu srdce znovu selhalo. Chirurg mu rozřízl hrudní koš a masíroval srdce. Chirurg zápasil o jeho život a nahlas se modlil k Bohu za jeho záchranu. Ostatní lékaři na operačním sále mu po deseti minutách začali důrazně domlouvat, aby ho už „nechal jít“, protože je mrtvý. Po patnácti minutách začal Allen dýchat a srdce opět naskočilo. Při následných testech mozku a srdce lékaři prohlásili, že nic podobného v lékařské historii nezažili. Po prožití takového traumatu, zůstal bez poškození srdce i mozku. Allen se tehdy podruhé narodil.

Následné operace se museli uskutečnit bez anestetik. Jeho křik od bolesti byl slyšet po celé nemocnici. Museli mu operovat prsty, které už stihly srůst dohromady, podobně i ústa a ruce k boku těla, protože byly ještě stále bez kůže.

Před ukončením šestiměsíčního pobytu v nemocnici se Allen musel znovu naučit chodit, oblékat se, psát a další základní životní úkony. Po příchodu domů na něj dolehli deprese. Jeho tvář byla zohavená. To čemu se říká obličej, byly jen zjizvené pozůstatky lidského masa.

Děti se ho venku báli a jeho bratři nevěděli jak se k němu mají chovat.

V tom nejhorším mu zatelefonovala Sharran, dívka se kterou se poznal jen týden před nehodou. Když se o jeho nehodě dozvěděla z televize, začala za ním každý den chodit do nemocnice. Sharran mu navrhovala, aby se spolu zašli podívat na křesťanské shromáždění. Allen o tom nechtěl ani slyšet. Nakonec svolil a dodal: „Půjdu s tebou, ale jen jednou, jedinkrát v životě.“ Díky tomu se mohl dozvědět více o Bibli a o Bohu. Allen pak skrze Ježíše Krista navázal osobní vztah s Bohem a prožil pocit skutečné svobody. Allen přijal také poslání, že až do smrti bude lidem předávat poselství svého života.