Sbor Bratrské jednoty baptistů v Chebu

Bratr kazatel Josef Pospíšil se narodil ve vesničce Nový Folvark poblíž polského Zelová. Byl druhým ze čtyř dětí Jana a Alžběty Pospíšilových, potomků českých reemigrantů žijících v české kolonii v Zelově a okolí. Jeho otec působil od roku 1891 jako kazatel nově vzniklého baptistického sboru v Zelově a po přestěhování na Volyň do nově založené vesnice Mirotín působil jako kazatel také zde. Mladý Josef měl velkou touhu po vzdělání, otec tím však nebyl nadšen, a když se přidala smrt matky v jeho čtrnácti letech a nutnost jít pracovat pro obživu rodiny, cesta ke vzdělání se mu uzavřela. V šestnácti letech vydal svůj život Pánu Ježíši a krátce nato byl pokřtěn. V Mirotíně kromě práce v hospodářství s otcem se také vydatně zapojil do duchovní práce. roce 1904 se oženil s Albínou Valáškovou. Narodily se jim tři děti: Jaroslav, Slavěna a Anna. Na Ukrajině nebylo mnoho pracovních příležitostí, a tak se Josef Pospíšil s manželkou vrátil do Zelová. Po vypuknutí první světové války musel narukovat do armády. Když válka skončila, rodina se usadila v Novostavcích na Volyni a Josef se zde znovu zapojil do duchovní práce, zejména na misijním poli. V roce 1922 byl ordinován kazatelem ukrajinských sborů a okruh jeho misijní působnosti byl velmi široký. V roce 1925 se Pospíšilovi vrátili s dalšími českými reemigranty z Volyně do Československé republiky, do Vikýřovic. Josef začal pracovat v zemědělství a zároveň se ihned zapojil do práce ve vikýřovickém sboru  v mládeži a v pěveckém sboru. Kazatelské místo v Jednotě pro něj v té době nebylo, a tak přijal nabídku k práci pro Křesťanskou evropskou misii v Praze. Později byl poslán na Moravu do Kunovic a do Hodonína. Po zrušení Křesťanské evropské misie se vrátil do Vikýřovic a znovu začal pracovat v zemědělství. Za protektorátu se stala oblast Šumperka (Mährisch Schönberg) součástí Sudet a obyvatelé blízkých Vikýřovic museli tuto oblast opustit. Pospíšilovi se odstěhovali do Zábřehu na Moravě. Po skončení války v roce 1945 byl Josef Pospíšil pozván ke službě kazatele v nově založeném sboru v Teplé. Svoji práci nastoupil v říjnu 1946 ve věku 63 let a působil v celých západních Čechách. Sbor v Teplé se z původních 42 členů postupně rozrostl až na 185 členů rozptýlených v řadě kazatelských stanic. Bratr Josef Pospíšil vypomáhal i chebskému sboru, a to jak v jeho začátcích, tak ještě i po roce 1952. Ve službě kazatele Tepelského sboru zůstal do poloviny roku 1956, kdy pro pokročilý věk a nemoc musel práci ukončit. S rodinou se odstěhoval zpět do Vikýřovic, kde v roce 1960 zemřel.