Sbor Bratrské jednoty baptistů v Chebu

   „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ 1. Tes 5, 11


Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /data/web/virtuals/49801/virtual/www/subdom/cheb/templates/churchartisteer/functions.php on line 177

KOLAŘÍK FRANTIŠEK (1. 8.1927-10.12.1994)

altBratr kazatel František Kolařík se narodil v Hulíně jako jeden ze šesti dětí v chudé katolické rodině. Rodiče: Josef Kolařík, matka Marie, rozená Mikušková. Když mu bylo dva a půl roku, jeho otec zemřel a matka živila celou rodinu prací u místních sedláků. Rodinnou výchovou a výrazně katolickým prostředím v něm uzrál odpor k jinověrcům. Až v dospívání a v souvislosti s válkou se jeho postoj začal měnit. První svědectví o Pánu Ježíši slyšel od člena baptistického sboru v Kroměříži Aloise Obdržálka, svého švagra. Začal navštěvovat sborová shromáždění, kde tehdy kázal bratr Cyril Burget, ale pro odpor rodiny přicházel jen občas. Po třech letech se zúčastnil v srpnu 1945 celostátní konference BJB v Rokytnici u Vsetína. Po kázání kazatele Vaculíka odevzdal svůj život Pánu Ježíši. Po tomto rozhodnutí byl vyhoštěn z domova, on však svoje rozhodnutí nezměnil. Dne 29. 6.1946 byl v Kroměříži pokřtěn kazatelem C. Burgetem. Ještě týž rok chtěl jít studovat na baptistický seminář v Praze, nebyl však přijat. Šel tedy do učení a vyučil se elektromechanikem. V kroměřížském sboru se František Kolařík zapojil do práce mládeže, pěveckého sboru a rozdával letáky. Se svou touhou pracovat na Božím díle se později svěřil kazateli Josefu Dvořákovi a ten mu doporučil, aby začal kolportovat Bible a biblickou literaturu jako nejlepší životní školu a přípravu ke studiím na semináři. František se touto radou řídil a po zaměstnání se cele této činnosti věnoval. Od ledna 1948 se stal misijním pracovníkem a kolportérem Biblí. Z počátku působil v Kroměříži, pak v Ostravě, ve Zlíně a v roce 1949 krátce pracoval v Praze pod vedením kazatele C. Burgeta. V té době se do západních Čech přistěhovalo mnoho českých rodin z Rumunska. Mezi nimi byla i řada baptistických rodin, které se usídlily v okolí Chebu a Aše a začaly se scházet ke společným shromážděním. Duchovní práce se začala rozvíjet a v květnu 1949 se Cheb i Aš staly kazatelskými stanicemi pražského vinohradského sboru. Na pomoc bratřím do Chebu poslal kazatel Cyril Burget Františka Kolaříka, který se horlivě ujal nejen duchovní práce, ale i organizačních záležitostí. V září 1949 obdržela chebská stanice povolení k veřejným shromážděním. V témže roce zavedl bratr Kolařík pravidelná shromáždění i v Sokolově. V lednu 1950 stačil ještě zajistit novou a větší shromažďovací místnost v Chebu a v Aši opuštěnou starší vilu, která byla upravena na modlitebnu. Jeho intenzivní a úspěšná činnost byla úřadům trnem v oku a bratru Kolaříkovi byl v únoru 1949 odňat souhlas ke službě Božím slovem. V únoru 1950 byl zatčen a souzen za protistátní činnost. Podmínečně byl propuštěn po pěti letech a čtyřech měsících vězení. Po návratu z vězení se v roce 1955 oženil se sestrou z ašské kazatelské stanice Lýdií Slámovou. V roce 1958 adoptovali syna Jiřího. Během dvanácti let života v Aši se bratru Kolaříkovi po několika pokusech podařilo teprve v únoru 1967 získat státní souhlas ke službě laického kazatele. Brzy potom byl kroměřížským sborem zvolen za kazatele, svoji práci tam začal v lednu 1968. Avšak státní souhlas ke službě řádného kazatele obdržel až 1.12.1968. Jeho přičiněním získal kroměřížský sbor dům pro modlitebnu. V roce 1973 byl povolán ke službě v pražském vinohradském sboru. Když v roce 1977 zůstal sbor v Aši bez kazatele, rozhodl se s manželkou pro návrat do místa, s nímž byly spojeny mnohé rozhodující události jeho života. V ašském sboru působil až do ukončení aktivní kazatelské služby v roce 1988. Bratr kazatel František Kolařík zemřel v Aši ve věku 67 let.
 

.