Sbor Bratrské jednoty baptistů v Chebu

   „Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ 1. Tes 5, 11


Warning: "continue" targeting switch is equivalent to "break". Did you mean to use "continue 2"? in /data/web/virtuals/49801/virtual/www/subdom/cheb/templates/churchartisteer/functions.php on line 177

HRŮZA FRANTIŠEK (14.11.1934)

altBratr kazatel František Hrůza se narodil v chudém kopcovitém kraji rumunského Banátu (pomezí rumunsko - jugoslávských hranic) ve vesnici českých vystěhovalců Svaté Heleně jako třetí ze šesti dětí. Jeho rodiče Adolf a Ester, rozená Hruzová, byli členy zdejšího baptistického sboru. František chodil do školy v době 2. světové války, kdy mimořádné okolnosti té doby umožňovaly vyučování jen nepravidelně a výhradně v rumunštině. Avšak v obci se mluvilo česky, a díky tomu a především díky Bibli a pravidelným pobožnostem zůstávala čeština i pro Františka mateřským jazykem. Jeho vzdělání bylo ukončeno čtvrtou obecnou třídou a k dalšímu vzdělání měl pak možnost až v Čechách. František měl čtyři sourozence, bratra a tři sestry Barboru (1931), Karla (1933), Marii (1937), Amálii. Se svou starší sestrou se v září 1949 připojil ke skupině reemigrantů, kteří se vraceli do vlasti svých otců. Dostali se do Chebu, kde se připojili ke společenství vznikajícího sboru baptistů. Ještě v tomtéž roce se F. Hrůza při evangelizačním shromáždění bratra F. Kolaříka v Aši vydal Pánu Ježíši Kristu a byl pak o rok později pokřtěn v Chebu kazatelem Ludvíkem Burešem. Po skončení vojenské služby se bratr Hrůza odstěhoval do Ústí nad Labem. Seznámil se se sestrou Františkou Šedivcovou z Lovosic, která se stala jeho manželkou v roce 1958. Brzy nato odešel do Lovosic, kde se zapojil plně do práce zdejšího sboru BJB. Sloužil jako laický kazatel, zpíval v pěveckém sboru, zapojen byl v práci mládeže ve sboru i v rámci Jednoty. Manželům Hrůzovým se narodily dvě děti - syn Tomáš (1961) a dcera Marta (1964). Cesta bratra Hrůzy ke kazatelské práci nebyla jednoduchá a přímočará. Absolvoval sice v letech 1971-73 teologický seminář BJB a plně se zúčastňoval sborové práce, ale zároveň pracoval jako krejčovský mistr v Ústí n/L. Měl v oboru velmi dobré výsledky a stával se v krajském městě známým. Cítil, že Pán chce, aby se věnoval cele kazatelské službě, ale neměl sílu se rozhodnout a opustit zaměstnání, v němž se mu tak dařilo. Pán však ukončil jeho váhání těžkou zkouškou. Manželka bratra Hrůzy se těžce zranila při autohavárií. Pro vážné poranění míchy jí hrozila trvalá nehybnost, lékaři byli bezmocní a pomoci mohly jen modlitby. Pán vyslyšel bratrovo volání, manželka se uzdravila a bratr Hrůza jasně poznal, kde je jeho místo. V září 1980 nastoupil kazatelskou službu v chebském sboru. Bratr František Hrůza byl ordinován při konferenci sborů BJB v roce 1981 předsedou BJB Pavlem Titěrou a sloužil sboru v Chebu do roku 1988. V dalším období od září 1988 do května 1995 působil ve sboru BJB v Žatci, kde ukončil aktivní kazatelskou službu odchodem do důchodu. Více z jeho života a Božích zásahů v něm je možno se dovědět z knížek, které napsal: „Domov v cizině,“ „Docela obyčejný zázrak“ a „Ze Svaté Heleny do Čech“.